Články

Jak se postarat o čas pro sebe, když jste máma

Nevím, jak ve Vašem případě, ale u mě se čas ukázal být můj nejlepší učitel. Nic jiného mi nedá uvažovat tolik jako plynoucí dny a fakt, že něco stojí na místě nebo je něco, co jsem ještě neudělala, a já bych ráda. A já nemám ráda ohřívání zadků, nene! Po narození mého prvorozeného jsem byla taková mega ztracená Rusalku, kterou metaly emoce a byla věčně unavená. Dlouhou dobu mě nic nemohlo vymanit z této strnulosti, a já jsem prostě nevěděla, co je příčinou mého stavu. Všechny dny a noci jsem trávila s dítětem. Týdenní odlety mé druhé poloviny za oceány mi vůbec nepomáhaly. Vlastně jsem za to obviňovala všechny kolem, ale sebe ne. Mého manžela jsem obviňovala za to, že pracuje. A zbytek rodiny za to, že si neumí představit, že jsem chudák, který je mučen a bojuje o přežití 😉 V důsledku neustálého stresu a únavy mě začalo štvát i moje dítě! Až jednoho dne do mého oka padl africký citát, nad kterým jsem se myslela polovinu noci, aby mi konečně plně došel jeho význam:

„Potřeba celé vesnice, vychovat jedno dítě.“.

Právě tehdy jsem si uvědomila, že je čas, abych požádala o pomoc ostatní. Že už nemá cenu se ničit a zkoušet se se vším vypořádat sama. Dospěl jsem k závěru, že mám vedle sebe skvělé lidi, kteří jen čekají na zelenou z mé strany. A budou připraveni mi pomoct v těch těžkých chvílích mateřství. Všechno moje štěstí, že jsem přišel k rozumu a nechala se postarat o mého prvního Syna také jiným. Věděl jsem, že se musím chopit příležitosti a nemohu dovolit, aby mě mateřství odstrčilo do té pesimistické a monotematické propasti a vzalo radost z toho, že jsem žena. Protože moje ženské touhy nikdy nezanikly. To jsem si je sama schovala někde hluboko a předstírala, že to není konec světa, že moje nehty volají do nebe o pomstu. Že vlasy už nevypadají normálně a holič může počkat. Že rande s manželem je nějaký nesmysl. A dámské nákupy jsou vrcholem snů, který bude k dispozici až v příštím desetiletí. Když jsem konečně začala mluvit o svých potřebách a přestala jsem považovat za utlačovanou a unavenou všední matku, tak se můj svět náhle začal otáčet ve správném směru a ve správném tempu. Konečně jsem cítila, že nejsem jen neschopná vedle svého dítěte, ale můžu se rozvíjet. Mohu realizovat své cíle a mohu se cítit svobodným člověkem. A slovem „svobodným“ myslím šťastným a naplňujícím i mimo mateřství. Pokud si někteří myslí, že my matky máme povinnost všechno nosit na našich bedrech a že jsme si vytvořili takový osud, pak ať si to i nadále myslí. Už vím, že mám právo požádat o pomoc blízké. Mám právo mít své vášně a koníčky mimo toho velmi absorpčního „mateřství“. A mé okolí by to mělo respektovat. Mám také právo rozdělit povinnosti s dítětem mezi mě a mého manžela. Mám také právo posadit naše dítě na klíně svého partnera a jít sama ven na procházku, abych uspořádala svoje myšlenky. Ta čtvrt hodina mimo domov je bezpečnostní ventil, aby nedošlo k zápalu, když je trpělivost a síly na nízké úrovni. Mám také právo požádat rodiče mého manžela, aby pohlídali kluka, zatímco já půjdu na nákupy. Vím však, že to dělají s velkým potěšením. Mám také právo na odpočinek. Není to zaručené právo, ale nevidím překážky v tom, že po náročné noci navrhnu mému manželovi, aby vzal otěže nad našimi syny, zatímco já se půjdu trochu prospat, abych se mohla vyrovnat s každodenním životem. Zjistila jsem, že se nikdo jiný o mě nepostará tak, jak se o sebe postarám sama. Nikdo nezná mé potřeby. Nikdo neví, že mám horší den nebo nemám sílu. Začala jsem komunikovat s mým okolím a řekla, že potřebuji čas pro sebe. Také vím, že mateřství je krásný zážitek, ale v mém případě musí být spojený s momenty pro sebe, odpočinkem, sbíráním sil. Čekám na okamžik, kdy si nasadím moje černé boty na vysokých podpatcích, obleču si rok staré šaty a mé děti nechám v péči druhých. Abych mohla jít s manželem na rande jako za starých časů a nemít z toho nejmenší výčitky svědomí. Protože to, že jsme rodičové neznamená, že nejsme partneři. Stále máme tu příjemnou povinnost postarat se také o naše dobré vztahy. Tento příspěvek je impuls, který společně s Lovelou posíláme všem maminkám. Spolu s několika dalšími blogery chceme vytvořit pozitivní motivační příručku pro rodiče – i budoucí. Chceme jim pomoct se pohybovat v bludišti neznámých problémů a nových situací, ze kterých jde rozhodně vyjít se štítem 🙂 Moje mateřské motto, kterého se v poslední době pevně držím [jinak bych se zbláznila ;-)] : „Magdo, ženo! Nečekejte na příležitost. Prostě si ji vytvořte!“.

autor: Szczesliva.pl